Fenomén "EDM" a jeho místo v kultuře raverů
EDM. Electronic dance music - elektronická taneční hudba, tedy všechno od disca přes house, trance, techno, d'n'b atd. až po tekkno a hardcore. Ačkoliv je právě tohle odjakživa správný význam této zkratky, bývá jako "EDM" označovaný asi nejmladší žánr elektronické hudby, a to bigroom house (nazývaný také jako electro house, future house nebo - taktéž nesprávně - progressive house). Ačkoliv nerozumím tomu jaký má mít ta zkratka v tomhle případě smysl, je to teď takový trend ji takhle (naprosto špatně) používat. Paradoxní je, že tento trend následují i ti, kteří jakousi "trendovost" kolem bigroomu kritizují. Hejty na "EDMko" se ozývají z řad ortodoxních technařů, fanoušků hardstylu a dalších undergroundových odnoží EDM, ale i trancu a všemožných dalších elektronických stylů spadajících pod rave kulturu; bigroom bývá posměšně označován jako disco, je kritizována jeho údajná komerčnost, lacinost a taky jisté vlastnosti (některých) jeho posluchačů. I když jsou na jednu stranu věci, který pro ty hejty vytváří jakýsi podklad, jsou naprosto zbytečné a v rámci rave kultury úplně mimo.
Mnozí mají tendence považovat veškerou mainstreamovou hudbu za komerční. Což je ovšem blbost - komerční je něco, co se produkuje a prodává proto, aby to co nejvíc vynášelo. A to nemusí vždycky nutně jít ruku v ruce s tím, co se líbí velkému počtu lidí. V hudbě je samozřejmě počet fanoušků pro komerční úspěch klíčový, vydělat peníze ale přece nemusí být hlavní záměr člověka, který takovou hudbu dělá. Někomu se třeba prostě ten house jednoduše líbí a chce jím bavit sebe i ostatní, a proto ho dělá :-). Problém je, že ne vždycky od sebe jde komerčnost a nekomerčnost v mainstreamu odlišit, ale VĚTŠINOU to jde vidět a slyšet (pokud někdo dělá pořád dokola tu stejnou podbízivou popíkařinu bez jakékoli kreativity a zápalu, tak je jasnej). Já osobně se v žádném případě neomezuju jenom na jeden žánr a podle nálady si ráda poslechnu jak tvrdší undergroundový věci, tak i třeba ten housík, trencle nebo chilloutek (řeknu to rovnou, mám ráda i bigroom ;-) ale nejlepší je stejně techno a hardtechno, to je pravda :-P).
Je pravda, že se na poli bigroomu vyskytlo pár hitovek, který trhaly rekordy na Evropě 2 a podobných fuj fuj stanicích, ale faktem pořád zůstává, že většinu takových bigroom interpretů jako např. Firebeatz, FTampa nebo Will Sparks v rádiu neuslyšíš, protože jejich tvorba nemá takový potenciál být komerční jako třeba dance-pop nebo disco, ke kterému je mnohými stále nesmyslně přirovnávána, a to i když se jedná o mainstream.
Když už se chceme bavit o discu, pojďme si zrekapitulovat jeho historii a vývoj. První přístroje pro vytváření elektronické hudby začaly vznikat už na konci 19. století (!), ale běžně se k tvorbě hudby začaly používat až v 60. letech, kdy vzniklo i disco - jeden z prvních elektronických žánrů vůbec. Kolem této hudby samozřejmě vznikla i příslušná scéna, která ale měla na začátku poněkud jinou podobu, než jakou pak nabrala a než jakou má teď. Diskotéky byly divokou zábavou pro skupiny lidí, které se jinak v té době cítili ve většinové společnosti vyloučeně (černoši, hispánci, homosexuálové atd.), vliv na disco mělo i hnutí hippies. Takováhle pěkná podoba (ke které se pak vracel house následovaný technem a dalšími příbuznými žánry) ale disco subkultuře moc dlouho nevydržela, jelikož disco bylo např. ve srovnání s hudbou typu Kraftwerk spíš ta "popíkařina" která se velmi dobře prodávala masám, obzvlášť po natočení populárního filmu Saturday Night Fever (viz např. Donna Summer, Boney M, v českých vodách samozřejmě Michal David). Najednou chtěl každej být "králem diskoték", každej chtěl bejt vyfešákovanej jak Travolta ve flitrech a zvonáčích a každej disco hudebník chtěl bejt bohatej. Tím se vytratila původní svobodomyslnost a směřování k vzájemnému porozumění, z disca se tak velmi brzo stala laciná cetka, velmi dobře stravitelná pro valnou většinu lidí. Hlavně během 70. let se v hitparádách defakto nic jiného než disco nehrálo, stejně jako pop šlo o zaručeně výdělečnou hudbu, čehož taky disco producenti náležitě využívali.
To se samozřejmě setkávalo s kritikou hlavně ze strany fanoušků rocku a punku - vlna nevole proti discu vyústila začátkem 80. let v Disco Demolition Night, anti-disco demonstraci v Chicagu, během které byly mimo jiné ničeny disco nahrávky. To podnítilo i snížený zájem o disco hudbu v rádiových i televizních hitparádách. Diskotéková kultura se tedy musela přizpůsobit a svou hudbu inovovat: v 80. letech se disco transformovalo do synth popu na straně jedné a do hi-NRG na straně druhé, v Evropě v té době dominovalo italo disco. Od hi-NRG, které přebíralo prvky nově vzniklého techna už byl jen malý krůček k eurodance a europop hudbě.
V 90. letech zažívala svůj největší rozmach rave scéna, a tak se na ní muselo disco náležitě přiživit a přiživuje se doteď, což je hlavní jádro problému, o kterém tady teď vlastně píšu. Jakmile se totiž objeví nějaká nová vlna, dostává se do středu pozornosti, a toho disco scéna neustále zneužívá - chce totiž hlavně vydělávat a styl klasického disca ze 70. a 80. let dneska už nikoho moc nenadchne (i když se ne zřídka oldies vrací do módy).
V těch devadesátkách (hlavně v první polovině) byl hodně oblíbený tzv. eurodance: styl kombinující rychlost a výrazné beaty ravu, optimistickou atmosféru happy hardcoru, melodičnost trancu a zčásti rapované, zčásti zpívané vokály. Šlo vlastně o předchůdce hands-upu, který se objevil na přelomu 90. let a 2000's. Byl to jeden z mnoha stylů EDM, které v té době vznikly, ale mainstreamové popularitě se z nich těšil nejvíc. Paralelně vedle něj vznikl diskotékový europop, který byl narozdíl od eurodancu pomalejší a víc čerpal z teen popu a eurodisca, aby byl ještě prodávanější (krásným příkladem je třeba DJ Bobo nebo čeští Lunetic). Europopové skupiny byly povětšinou rychlokvašky, které vydaly max jedno dvě alba a zmizely v propadlišti dějin, hvězdičky co zazářily, nalokaly se slávy a úspěchu plnými doušky a pak po nich ani pes neštěk. O tom, že na koncertech některá tato uskupení hrála na playback anebo nechávala vokály nahrávat jinými zpěvačkami, než jaké vystupovaly v klipech a na koncertech, ani nemluvím. Nicméně byl mnohdy eurodance a europop považován za jeden žánr mimo jiné i proto, že někteří interpreti hráli oba tyto žánry (např. Eiffel 65, Fun Factory, E-rotic, Haddaway).
Situace kolem "EDM" je v podstatě obdobná. Kolem r. 2010 se objevil nový styl: electro house. O něco, co je nové bývá přirozeně velký zájem, a to jak ze strany posluchačů, tak i samotných interpretů, kteří s novými styly experimentují a nezřídka svou tvorbu úplně obrátí tímto novým směrem (za všechny jmenujme např. DJ Tiesto, Ummet Ozcan, W&W, Showtek, Headhunterz, částečně i Scooter, Armin van Buuren nebo Ferry Corsten; z českých např. Michael Burian). Vlivy electro housu jsou jasně slyšet i v jiných žánrech, který je přebírají, zejména u progressive trance, tvůrčí postupy bigroomu jsou znatelné i v některých novějších hardstyle skladbách. Diskotéková subkultura se tudíž zase přizpůsobila zájmu o nový styl a začala jej využívat pro svůj prospěch - prvky housu či electra lze dneska slyšet v každé druhé popové písničce a tak vznikají slátaniny jako např. Aviciiho nový sračky "Pure Grinding" a "For A Better Day" nebo Guettovo "What I Did For Love". Tohle ale prosím pěkně NENÍ electro house! Osobně tomu říkám pop-house, protože podkreslit smyčkou beatů nějakou popíkařinu nemá s pravou house music defakto nic společného, zase je to disco, jen přetransformované do moderní podoby.
Podobně jako u eurodancu/europopu 90. let není na druhou stranu zase tak lehké odlišit, kdo je "srdcař" a komu jde jen o prachy, jelikož se i u pravého bigroom house objevují jisté nešvary. Někteří interpreti jednak dělají jak bigroom, tak i pop house (jako třeba právě ten Avicii, nebo Calvin Harris, Zedd,...), jednak jsou tu panáčkové, jako třeba David Guetta nebo Martin Garrix, kteří krom toho, že se neštítí toho sem tam taky udělat popíkařinu, ani nejsou pravými DJi, jelikož na akcích nehrají živě, ale mají svoje sety předmixované, a to ještě není jisté kým... Dále se např. o českém DJovi a rezidentovi brněnského klubu Tabarin Mekki Martinovi traduje, že má podplacená místa v line-upu... A celkově je známo, že mnozí bigroom interpreti využívají tzv. ghost producers. Spočívá to v tom, že si koupíš hotový track a následně ho vydáš pod svým jménem a vydáváš za svůj - z toho je mi taky tak trochu na zvracení... A nejhorší na tom je, že defakto není šance poznat, kdo tvoří svoje tracky a kdo si na DJe jenom hraje...
Tak či tak je ale pravda, že je bigroom house jednoduchý styl, který jde bez problémů tvořit jen na počítači za pomocí příslušných programů. A nový film We Are Your Friends, který má prý být o elektronické scéně jej ještě víc degraduje tím jak tvrdí, že k tomu stát se DJem stačí jen "laptop, trochu talentu a 1 hit". Stačilo mi vidět trailer aby mi bylo jasný, že ten film je pěkná sračka: už jenom Zac Efron v hlavní roli je mi proti srsti a příběh o zamilovaným blbečkovi, kterej se snaží vytvořit track kterej by ho proslavil a vydělal mu balík nemá se skutečnou elektronickou scénou nic společného (však už se taky film dočkal ze strany pravých DJů značné kritiky - a dobře mu tak). Když už film o rave scéně, tak Human Traffic, Berlin Calling nebo Weekender ;-).
Dalším negativem spjatým s electro house branží jsou někteří jeho fanoušci, resp. jejich přístup a chování. Nový styl s sebou nenese jen zájem o hudbu, ale taky o příslušnou módu. Takže se na "EDM" akcích ve zvýšeném počtu vyskytují jedinci, kteří si myslí, že z nich udělá ravery to, že budou nosit výstřední podholené účesy, kérky a neonové oblečení a budou chodit na akce protože na ně chodí všichni kámoši, ale pravý smysl té hudby a parties jim uniká. Nedochází jim, že to není jenom o hudbě, která se jim zrovna líbí, k ostatním se chovají bez jakéhokoli respektu a v hlavě mají jenom to, jak musí být ultra cool, takže se z hesel typu "P.L.U.R." stávají jen prázdná slova. Taková póza se však (bohužel) přirozeně objevuje s každou novou vlnou: když koncem 70. let vznikl punk, taky byl "punkáč" každej druhej. Cca 10 let zpátky to byl zas samej emař, který dneska vidíš jenom vzácně, o hip hopu, který prošel výraznou komercializací ani nemluvě (a ten vydržel v čele módy sakra dlouho - kolikrát ještě teď vidíš děcka co si hrajou na černochy z Bronxu a musíš se jim akorát smát :-) ). Když se ještě před bigroomem objevil dubstep, taky všichni najednou poslouchali dubstep, i když většina znala jenom Skrillexe a virální "Harlem Shake", a teď už si na to spousta těch lidí ani nevzpomene... Proto si nedělám iluze, že by scéna okolo electro housu zůstala nadále tak pochybná: brzo se objeví zase jiný styl, na který se všichni ti pozérští šašci nalepí a z bigroomu se v tu ránu stane underground ;-).
Co chci říct na závěr je to, že pokud je někdo tak přesvědčený technař nebo raver, tak by se měl soustředit na jiný závažnější problémy okolo scény a neměl by si protiřečit. Tím narážím na to, že lidi kydaj hnůj na to takzvané "EDM" místo toho, aby respektovali něčí volbu dělat či poslouchat takovou a takovou hudbu a mezitím se v pozadí zase z toho "P.L.U.R." stávají prázdná slova - na to pozor vážení, když už se s něčím ztotožňujete, tak se podle toho i chovejte. A to nemluvím o tom, jak se kolikrát zběsile nadává na pořadatele techno akcí jenom proto, že line-up není podle něčích představ, jak se někteří dožadují omezení vstupu na akce podle věku apod... A nadávání na "feťáky" a "kandi" módu je už úplně na facku. S takovým přístupem jděte fakt do prdele. Pořád si někdo stěžuje, pořád někdo kritizuje, pičuje a brečí jak malý děcko, že něco není tak jak by chtěl, ale pokusit se sám něco dělat, ať už tvořit hudbu podle svých představ nebo pořádat svoje akce, tak to ne (a nejvíc to sedí právě od těch, co ani neumí zapnout mixák a v životě žádnou podobnou akci nepořádali...), všichni jsou hrozně free ale vedle toho vyvolávají zbytečný konflikty nebo by někoho chtěli omezovat v tom, jak se oblíkat, jestli má nebo nemá na akcích chlastat/hulit/smažit nebo v kolika letech smí nebo nesmí na akci (dokonce už jsem zažila, že boreček nadával na lidi, kteří si na Apokalypse sundali v tom vedru tričko :-D). Jestli přemýšlíte tímhle stylem, tak ne, nejste ani trochu free a myšlenku taneční scény jste ani trochu nepobrali a už tuplem tím pádem nemáte co mluvit do "EDM" ;-) A propo: nejste náhodou tím pádem úplně stejně mimo, jako ti co poslouchají bigroom house jenom proto, že je to zrovna in? :-)
