Recenze: Boys Noize - "Mayday"
Boys Noize je německý electro/hard house DJ a producent, který v roce 2007 debutoval pro mě legendárním albem "Oi Oi Oi" (na němž je naprosto legendární skladba "Let's Buy Happiness"). Pak jsem o něm nějakou dobu neslyšela (i když mezi tím vydal další 3 alba včetně jednoho remixového) a poslouchala jinou hudbu. Jednoho krásného květnového dne ovšem přidal na facebook post - video z jeho free party v Berlíně s komentem: "On May 1st my Boysnoize Records crew and I had the idea to throw a street party in Berlin strictly for my fans and the city. We did this very DIY!! As you have seen from the videos the vibe was incredible and very peaceful. The police asked us politely to shut it down and I did. It was a great day in celebration of peace, anarchy and my upcoming album which I played a few times through for the crowd." 31. května pak vyšla nová deska "Mayday", k níž jsem se konečně dostala a teď ti o ní můžu poreferovat :-).
Na albu je 13 tracků, všechny dlouhé kolem 3 až 4 minut. První se jmenuje "Overthrow". Perfektní intro track, kterej jakoby "roste" z úplnýho ticha do dark ambientu se samplem vokálu říkajícího "I can break it down like this" a s psycho electro dropem. Dobrýýý - 9/10. Pilotní skladba "Mayday" je taky hodně dobrá a docela těžko zařaditelná: industrial techno/electro/breakbeat? Každopádně je docela hrubá - 9/10. "Dynamite" je spolupráce s Benga, má to super beaty i melodii, klasickej Boys Noize. Moc krátký... 8/10. Čtyřka se jmenuje "Rock the Bells". Ta mě zase tolik neoslovila, je to spíš takovej hip hopovej breakbeat, zajímavý jsou až acid zvuky ve druhé půlce tracku. No i tak dobrý :-) 7/10. Následuje další collab a to s Remy Banksem - "Euphoria". Suprovej temnej electro/tech house, strašně mě to baví, fakt kvalitka, 10/10. S vokálním trackem "2 Live" přichází optimismus a teplo u srdíčka, a ten drop - no di do prdeléé B-) <3 Ubírám bod jenom za ten zpěv, bez kterýho by se to klidně obešlo, jinak TOP - 9/10. "Would You Listen" je zase typickej Boys Noize styl, šílenej track... Slušný, ale jsou tu i lepší skladby, takže 7/10.
Osmá stopa "Revolt" je opět spíš pomalejšího tempa, taky dobrý, ale něco podobnýho už tu bylo. 7/10. Po tomto nářezu přichází "Starchild" (feat POLICA): jemný ženský zpěv a breakbeatový chillout. Zajímavý, ale moc mi to nesedí ke zbytku alba... 6/10. Na "Midnight" jsou super ty zkreslené vokály, který odpočítávají hodiny od půlnoci a pak "let's do it again" :-). Celkově to nezní špatně, ale brala bych o něco rychlejší tempo s rovnými beaty, aspoň ve druhé polovině skladby, ale jinak to má zvukový efekty dobrý. 7.5/10. "Los Niňos" má ten správnej rytmus, dobře "elektrizující" track, kterej si zaslouží 8/10. "Hardkotzen" je jak už název napovídá vážně hard; hodně údernej industrial, má to fakt náboj, akorát ty vokální samply na konci jsou divný. 9/10. Poslední skladba "Birthday" představuje feat s Hudsonem Mohawkem a Spank Rock. Odlehčený euforický dubstep s chill začátkem a spoustou samplovaných vokálů (v dropu + lead vocal říkající něco jako "každý den vstávám jako by byly moje narozeniny"...asi). 7.5/10.
Kdybych to měla srovnat třeba s "The Church" od Mr. Oizo co vyšlo 2 roky zpátky, tak je to dá se říct na podobnej způsob: obě ty desky jsou do jisté míry experimentální, s industriálním nádechem s tím, že podkladem je jim electro (kterýho se Mr. Oizo drží víc, zatímco Boys Noize přesahuje víc do techna a breakbeatu). Obě ovšem mají svůj specifickej rukopis a obě stojí za poslech; Boys Noize má zajímavý nápady, na albu jsou tvrdší i klidnější tracky a celá jeho tvorba se někam posouvá, i když "Mayday" samozřejmě nabízí i pár "klasičtějších" kousků ve stylu prvního alba. Konečné hodnocení CD je teda 8/10.
