něco ošklivého...

   Co to graffiti je a jak vypadá víme pravděpodobně všichni, jednou z klíčových otázek ovšem je: proč vlastně vzniká? Historie moderního graffiti (někdo za graffiti považuje i pravěké jeskynní malby nebo nápisy na zdech ze Starověkého Říma) sahá do 60. let, kdy jistý Taki 183 (inspirovaný nápisem Julio 204) začal v New Yorku vytvářet první tagy a byl následován dalšími jako např. Super Kool 223 nebo Flint 707, kteří jsou považováni za autory prvních barevných pieců s 3D stylizacemi, wholecarů apod. Graffiti začalo být v 70. letech používáno taky americkými gangy jako Crips nebo Bloods ke značení jejich území a předávání vzkazů nepřátelským gangům nebo policii (proto měl na rozšíření graffiti velký vliv hip hop, který byl hlavně v začátcích s životním stylem gangsterů provázaný). Většina graffiti (hlavně tady v ČR) i přesto s činností gangů v pravém smyslu slova (tzn. organizovaných skupin násilníků a obchodníků s drogama a zbraněma) nemá nic společného. Jaký je teda jeho význam?

   Pokud bysme se chtěli zabývat nějakou podrobnou analýzou, museli bychom vzít v úvahu spoustu faktorů: rozlišovali bychom mezi tvorbou legálního a nelegálního graffiti, mezi graffiti a tagy, mezi graffiti a street artem, oddělili bysme autory (writery) mužského a ženského pohlaví, oddělili bysme hip hopové graffiti od zbytku a zjišťovali, jestli mají ostatní subkultury taky nějaký vliv na tvorbu graffiti (zejména freetekno, punk, ale taky hooligans, skateboarding, parkour atd.), zajímalo by nás, jestli má graffiti scéna nějakou souvislost s drogami, s dosaženým vzděláním atd., taky by nás určitě zajímali autoři z hlubšího psychologického hlediska (např. v jakých rodinných podmínkách žijí atd.). Na takový sociologický průzkum ovšem nemáme dostatečné prostředky, takže si to zjednodušíme: vezmeme si nelegální graffiti se vším všudy (dohromady i s tagy) a jejich autory nezávisle na pohlaví, a povíme si, jak to v tomhle případě tak nějak obecně je.

   Nejdůležitější informaci zmíním hned na začátku, a to, že důvod proč se stát writerem si každý writer najde sám. Nikde neexistuje žádný "zákon graffiti scény", který by říkal o co všem writerům jde, co by tím měli sledovat nebo čeho tím chtějí dosáhnout a proč. Níže jenom popíšu, jak to bývá v mnoha případech - v mnoha ovšem neznamená ve všech. Někdo to samozřejmě může mít jinak.

   Pro valnou část writerů je graffiti způsob, jak se prosadit ve společnosti ve smyslu vytvoření si své mužské identity, zejména v období dospívání (ano, i přes výjimky faktem zůstává, že většina writerů jsou chlapi ve věkovém rozpětí cca 15 - nějakých 30 let). Jsou to právě ti writeři, kteří neradi na scéně vidí autorky ženského pohlaví, protože graffiti podle nich zvyšuje jejich atraktivitu u holek. Jsou to právě ti, pro které je důležité u všech činností spojených s graffiti ukázat svoji "chlapáckost", heterosexualitu a "drsňáckost". A to ať už jde o separaci od rodičů a nedodržování jejich zákazů (jelikož nejpříhodnější denní doba pro tvorbu graffiti je v noci), shánění sprejových barev, začlenění v crew a její prosazování mezi ostatními (hierarchie v crew, značení "teritoria" crew, battly) nebo samotnou tvorbu graffiti (riziková nelegální činnost -> nutnost překonání strachu, překonávání překážek jako je oplocení, kamery atd., popř. honičky s policií - člověk musí prokázat, že "je někdo").

   Velice časté je také vnímání graffiti jako přivlastňování si určitého prostoru a zviditelňování své přítomnosti ve městě ("tady jsem byl - kolem této stěny jsem prošel"), kdy jde autorovi především o pocit, že všichni jeho dílo vidí a všichni vidí, že jde právě o něj, jelikož je se svou přezdívkou, kterou se takto "podepisuje" ztotožněn a jejím rozšiřováním dělá svému jménu určitou vizitku, zaznamenává tak pro ostatní na stěny určitou část svého života. Zároveň ale nestojí o uznání veřejnosti: když už uznání a respekt, tak ze strany ostatních writerů. Takřka vždy tvorbu ilegálního graffiti provází protest autora proti establishmentu (ať už vědomý nebo podvědomý), prostřednictvím nějakého pouličního umění (a to i v obou výše zmíněných případech.). Z dalších důvodů k tvorbě graffiti můžeme jmenovat např. jeho pojetí jako formu adrenalinového koníčku, za kterým nic víc není, prosté předvádění se před kamarády za účelem lepšího začlenění v partě, nebo jasné předávání svých názorů, pocitů a myšlenek světu poněkud revoltujícím způsobem.

   Ať už je to u koho jak chce, graffiti tu je, nějak na nás působí, a i přes nesouhlas a zákazy společnosti stále vzniká, a scéna okolo něj si žije svým vlastním životem. A to se nejspíš nezmění, writeři tu budou pořád, i kdyby byly nasázené legální zdi na každým rohu, i kdyby města v noci procházely armády policajtů, a i kdyby se za nelegální graffiti střílelo ;-).